Přijatá ve spěchu, platná dodnes: česká ústava srozumitelně

Česká ústava byla přijata 16. prosince 1992, o něco víc než dva týdny před vznikem země, kterou popisuje. Česká národní rada ji schválila v posledních dnech Československa, aby měl nový stát 1. ledna 1993 už hotový právní rámec. Spěch je znát na stylu: stručný, praktický text o institucích, zatímco dlouhý výčet práv je v samostatném dokumentu.

Stručný text o fungování moci

Ústava (Ústava, č. 1/1993 Sb.) není dlouhá. Preambule mluví hlasem „občanů České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“. Článek 1 vyhlašuje svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

Ostatní hlavy se věnují parlamentu, prezidentovi, vládě, soudům, Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, České národní bance a územní samosprávě. Spojuje je jedna zásada: státní moc patří lidu a vykonávají ji orgány vázané zákonem. Veřejné orgány smějí jednat jen na základě zákona a v jeho mezích, zatímco jednotlivci smějí dělat, co zákon nezakazuje. Jak instituce fungují, ukazuje článek how the Czech state is organised.

Co je ústavní pořádek

Když český právník mluví o ústavním pořádku, myslí tím víc než jeden dokument. Patří do něj Ústava, Listina, ústavní zákony přijaté podle Ústavy a několik starších ústavních zákonů, které vymezují státní hranice. Ústavní zákony jsou samostatné zákony přijaté kvalifikovanou většinou a několik z nich se dotýká každodenního života. Jedním je zákon, který vytvořil kraje: stojí na stejné úrovni jako sama Ústava a lze jej změnit jen stejným postupem.

Toto vrstvení má význam, když soud posuzuje případ. Ústavní soud se ptá, zda něco porušuje ústavní pořádek, nikoli jen jediný článek, a porušení Listiny váží stejně jako porušení Ústavy.

Preambule s dlouhou pamětí

Preambule nejen jmenuje tři země. Mluví také o dávné státnosti zemí Koruny české a o československé státnosti, což připomíná, že se nová republika představovala jako pokračování, ne nový začátek. Právníci se přou, jakou váhu preambule má, protože není normativním článkem. Její tón je přesto užitečným kontextem pro zbytek, protože spojuje stát z roku 1993 s dlouhou tradicí institucí od českého království po meziválečnou republiku. Kdo chce znát dějiny za touto větou, může začít článkem the Přemyslids and the medieval Czech state.

Listina základních práv a svobod

Samotná práva jsou v samostatném textu, v Listině základních práv a svobod (Listina základních práv a svobod, č. 2/1993 Sb.). Pochází z roku 1991, přijata byla ve federativním Československu jako odpověď na desetiletí komunistické vlády a Česko ji převzalo do nového ústavního pořádku se stejnou právní silou jako Ústavu.

Listina práva třídí. Jsou tu základní lidská práva a svobody, například právo na život, osobní svobodu, soukromí, náboženství a projev. Jsou tu politická práva včetně volebního práva a práva shromažďovacího a práva národnostních a etnických menšin. Hospodářská, sociální a kulturní práva se týkají oblastí jako vzdělání a zdravotní péče a poslední skupina se věnuje soudní a jiné právní ochraně, včetně presumpce neviny a práva na spravedlivý proces.

Většina z nich patří každému, kdo podléhá české jurisdikci, tedy i cizincům. Politická práva, například volit v celostátních volbách a kandidovat, jsou vyhrazena občanům. Některá hospodářská a sociální práva závisejí na podrobnostech zákona, takže co lze v praxi uplatnit, se liší podle dotčené právní úpravy.

Jak lze Ústavu změnit

Ústavní zákony schvalují obě komory, s třípětinovou většinou všech poslanců (120 z 200) a třípětinovou většinou přítomných senátorů. Prezident je nemůže vetovat. Touto cestou byla zavedena například přímá volba prezidenta.

Existuje však hranice. Článek 9 říká, že podstatné náležitosti demokratického právního státu nelze měnit. Ústavní soud ukázal, že tato hranice je skutečná: v roce 2009 zrušil ústavní zákon, který jednorázově zkracoval volební období Poslanecké sněmovny, protože jej shledal neslučitelným s touto zásadou. To, jak daleko může parlament text měnit, tedy není jen hra s čísly. Soud popisuje článek Czech Constitutional Court explained.

Mezinárodní právo a EU

Smlouvy mají zvláštní postavení. Ty, které parlament schválil, byly ratifikovány a vyhlášeny, mají přednost před obyčejnými zákony. Článek 10a umožňuje přenést některé pravomoci českých státních orgánů na mezinárodní organizaci, což je základ členství v EU od roku 2004. Právo EU se uplatňuje v českém právním řádu a Ústavní soud sleduje hranice tohoto přenosu, zejména ve svých nálezech k Lisabonské smlouvě z let 2008 a 2009.

Česko je vázáno také Evropskou úmluvou o lidských právech a jeho soudy přihlížejí k Evropskému soudu pro lidská práva.

Co to znamená v každodenním životě

Pro většinu obyvatel se Ústava projevuje nepřímo. Spravedlivý postup před úřadem nebo soudem, listovní tajemství, svoboda shromažďování a sdružování, právo vlastnit majetek a právo na tlumočníka u soudu vycházejí z Listiny. Čeština je jazykem úředního jednání a Listina chrání právo příslušníků národnostních menšin používat při styku s úřady vlastní jazyk, jak stanoví zákon.

Když veřejný orgán porušuje vaše práva, Ústava poskytuje právní cestu. Po vyčerpání řádných opravných prostředků může jednotlivec podat ústavní stížnost.

Čtyři mylné představy o textu

Lidé často předpokládají, že Ústava vyjmenovává práva. Nevyjmenovává; dělá to Listina. Předpokládají, že prezident řídí vládu, což Ústava vyvrací tím, že vláda odpovídá Poslanecké sněmovně. Předpokládají, že ústavní změny jsou běžné. Ve skutečnosti vznik krajů i přechod na přímou volbu prezidenta vyžadovaly ústavní většinu v obou komorách. A předpokládají, že pravidlo je ústavní, protože je schválil parlament. Nález z roku 2009, který zrušil jednorázový ústavní zákon, připomíná, že i kvalifikovaná většina má meze.

Nic z toho nedělá text strnulým. Parlament jej opakovaně novelizoval. Ale tvar, který byl v prosinci 1992 přijat ve spěchu, tedy krátký text o institucích vedle delšího textu o právech, se ukázal dostatečně trvanlivým, aby jej soudy a úředníci používali denně.

Čtení Listiny

Oficiální anglické překlady obou textů existují a dobrým výchozím bodem je Portál veřejné správy. Listina je dost krátká, abyste ji přečetli u kávy. Až vám příště český úřad řekne „zákon to vyžaduje“, budete vědět, které části tohoto tvrzení mají ústavní oporu.

Časté otázky

Kde si mohu přečíst Ústavu anglicky?

Oficiální anglické překlady Ústavy a Listiny jsou dostupné na Portálu veřejné správy a na webech parlamentu.

Mají cizinci v Česku ústavní práva?

Většina práv z Listiny platí pro každého, kdo podléhá české jurisdikci. Politická práva, například volit v celostátních volbách a kandidovat, jsou vyhrazena občanům.

Lze Ústavu měnit?

Ano, ústavním zákonem, pro který hlasuje tři pětiny všech poslanců a tři pětiny přítomných senátorů. Podstatné náležitosti demokratického právního státu měnit nelze.