Výjimka z Listiny, která nikdy nenastala: Klaus, Beneš a Lisabon

Jen málokterý dokument EU vyvolal v české politice tolik poplachu při tak malém praktickém dopadu jako Listina základních práv. Na podzim 2009 čekala celá Lisabonská smlouva, výsledek let jednání 27 vlád, na jediný podpis na Pražském hradě. Cenou za něj byla poznámka pod čarou ke smlouvě o listině, která se podle tehdejších slov právníků jen zřídka dotkne života českého občana.

Čím Listina je, proč Česko usilovalo o výjimku, co se z ní stalo a co Listina znamená pro lidi žijící dnes v Česku, o tom je tento text. Příběh samotného podpisu najdete v článku Česko a Lisabonská smlouva.

Čím Listina je

Listina základních práv Evropské unie vyjmenovává občanská, politická, hospodářská a sociální práva v šesti hlavách: důstojnost, svobody, rovnost, solidarita, práva občanů a spravedlnost. Vyhlášena byla v roce 2000 jako politické prohlášení. Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost 1. prosince 2009, jí dala stejnou právní sílu jako smlouvám o EU.

Její dosah je užší, než se často předpokládá. Článek 51 stanoví, že Listina zavazuje orgány EU a členské státy jen „při provádění práva Unie“. Český soud, který rozhoduje čistě vnitrostátní spor podle českého práva, použije Listinu základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku, nikoli listinu unijní. Listina EU nabývá významu, když se případ týká nařízení, směrnice nebo jiného aktu práva EU, od ochrany osobních údajů přes spotřebitelská pravidla po azyl.

Listina také nezakládá EU nové pravomoci. Znovu potvrzuje práva, z nichž mnohá už existovala jako obecné zásady práva EU nebo v Evropské úmluvě o lidských právech. Soudní dvůr v Lucemburku ji v praxi používá jako vodítko při přezkumu unijních opatření i jejich provádění v členských státech.

Proč Praha žádala o výjimku

Bezprostřední obavy měl prezident Václav Klaus, dlouholetý kritik hlubší evropské integrace. Bál se, že by Listina mohla sloužit k otevření nároků lidí vysídlených z Československa po druhé světové válce, založených na poválečných dekretech prezidenta Edvarda Beneše. O těchto dekretech pojednává text Benešovy dekrety jednoduše. Klaus prohlásil, že Lisabonskou smlouvu podepíše, jen pokud Česko dostane záruku, že Listinu nelze k takovým nárokům použít.

Vzorem byl Protokol č. 30 připojený ke smlouvám pro Polsko a Spojené království. Tento protokol tyto země z Listiny nevyjímá. Stanoví, že Listina nerozšiřuje pravomoc Soudního dvora ani vnitrostátních soudů shledat, že jejich právní předpisy jsou s ní v rozporu, a upřesňuje, že hlava o „solidaritě“ nezakládá žalovatelná práva, pokud je nezakládá vnitrostátní právo. Právníci se od té doby přou o to, jaký rozdíl to vlastně dělá, a Soudní dvůr rozhodl, že protokol obě země nezprošťuje povinnosti Listinu dodržovat.

Na zasedání Evropské rady koncem října 2009 se lídři dohodli, že obdobný protokol bude Česku rozšířen při uzavření příští přístupové smlouvy. Dne 3. listopadu 2009 Ústavní soud zamítl návrh skupiny senátorů a Klaus podepsal během několika hodin. Česko bylo posledním členským státem, který ratifikaci dokončil.

Proč výjimka nikdy nenabyla účinnosti

Protokol tohoto druhu je třeba do smluv doplnit formální změnou, která vyžaduje ratifikaci všemi členskými státy. Plánovalo se připojit jej k příští přístupové smlouvě, ale v následujících letech se změna nedotáhla do konce. Změnilo se i české veřejné mínění. Kritici doma namítali, že Benešovy dekrety jsou mimo dosah Listiny tak jako tak a že výjimka vysílá špatný signál. V roce 2014 se nová vláda vedená Bohuslavem Sobotkou rozhodla v žádosti nepokračovat s tím, že obava, která za ní stála, byla neopodstatněná. Ministr pro lidská práva této vlády Jiří Dienstbier patřil k hlasům pro její zrušení.

Výsledek je prostý. Česko žádnou výjimku nemá. Listina se na něj vztahuje stejně jako na každý členský stát, s výjimkou zvláštního případu Polska a Spojeného království, přičemž po brexitu je Spojené království mimo EU úplně.

Co to znamená v praxi

Pro většinu obyvatel je Listina pravidlem v pozadí. Význam má v případech, které spojují vnitrostátní právo s právem EU. Nejběžnějším příkladem je ochrana osobních údajů: právo na ochranu osobních údajů zakotvuje článek 8 Listiny a GDPR je akt práva EU, který musí české úřady a soudy uplatňovat v souladu s ní. Dalšími oblastmi jsou ochrana spotřebitele, zákaz diskriminace v zaměstnání, pravidla azylu a hraničních řízení a práva obviněných v přeshraničních trestních věcech.

Jednotlivec nemůže podat stížnost na porušení Listiny přímo k Soudnímu dvoru. Cesta vede přes vnitrostátní soudy, které se mohou, a za určitých okolností musí, obrátit na Lucemburk s otázkou, jak právo EU vykládat. Ústavní soud, o kterém pojednává text Ústavní soud a právo EU, se Listinou ve svých rozhodnutích občas zabývá, ale konečné slovo o českém ústavním pořádku si ponechává. Vztah byl vyzkoušen v roce 2012 v případu slovenských důchodů, kdy Ústavní soud shledal, že rozsudek Soudního dvora překročil pravomoci svěřené EU.

Kde spor stojí dnes

Benešovy dekrety zůstávají v české politice citlivým tématem a části politického spektra Listinu dodnes uvádějí jako příklad přehnaných zásahů EU. Zastánci odpovídají, že Listina je převážně kodifikací už uznávaných práv. Nesouhlas se netýká ani tak textu jako širší otázky, jak daleko má právo EU sahat do vnitrostátních ústavních věcí, a stejně tak se vede debata o euru (přijme Česko euro) i o migrační politice (spor o uprchlické kvóty).

Širší souvislosti členství najdete v textech Česko v Evropské unii: co členství znamená a jak funguje EU: instituce jednoduše. Domácí ústavní práva popisuje text Ústava České republiky jednoduše.

Jak číst prameny

Text Listiny je ve všech jazycích EU zveřejněn na EUR-Lex a Komise vydává výroční zprávu o jejím uplatňování. Chcete-li vědět, zda určitá situace spadá do působnosti Listiny, první otázka vždy zní, zda se jí týká právo EU. Pokud ne, relevantními texty jsou Listina základních práv a svobod a Evropská úmluva o lidských právech.

Časté otázky

Má Česko výjimku z Listiny EU?

Ne. Lídři EU se v roce 2009 dohodli na rozšíření protokolu na Česko, ale ten nikdy nenabyl účinnosti a vláda od žádosti v roce 2014 upustila.

Které země měly protokol k Listině?

Polsko a Spojené království. Protokol je z Listiny zcela nevyjímal a Spojené království mezitím z EU odešlo.

Proč ji chtěl prezident Klaus?

Bál se, že by Listina mohla sloužit k otevření majetkových nároků lidí vysídlených po roce 1945, spojených s Benešovými dekrety.

Kdy se Listina vztahuje na české úřady?

Jen když provádějí právo EU, například když uplatňují nařízení nebo směrnici.

Mohu si stěžovat přímo u Soudního dvora EU?

Ne. Jednotlivci postupují přes vnitrostátní soudy, které mohou předložit otázky k právu EU Lucemburku.

Pokud se domníváte, že se ve sporu uplatňuje právo EU, zeptejte se soudu nebo právníka, zda je možné předběžnou otázku Soudnímu dvoru položit, než začnete předpokládat, že se Listina použije.