Československo za komunismu: jak fungoval jednostranický stát

Mnozí Češi nad padesát vám řeknou, kde stáli frontu na pomeranče a který bratranec sehnal na černém trhu západní desku. Mladší Češi tu dobu znají z vyprávění rodičů, z filmů, které z ní udělaly komedii, a z muzeí, která ji dnes dokumentují. Nově příchozímu stojí za to jí porozumět, protože ta zkušenost dosud formuje postoje ke státu, soukromí, politice i vlastnictví.

Toto je nástin toho, jak systém fungoval. Zbytek doplní osobní svědectví, které je snazší najít, než byste čekali.

Jak se chopili moci

V roce 1945 bylo Československo osvobozeno a Komunistická strana byla početnou a oblíbenou silou. Ve volbách v roce 1946, posledních relativně svobodných na desetiletí, získali komunisté v českých zemích největší podíl hlasů. Předseda strany Klement Gottwald se stal předsedou vlády. Na papíře byla země dál vícestranickou demokracií, spravovanou koalicí zvanou Národní fronta.

V únoru 1948 dala straně příležitost vládní krize, vyvolaná demisí nekomunistických ministrů kvůli policejním jmenováním. V ulicích se objevily ozbrojené dělnické milice a prezident Edvard Beneš přijal demise 25. února a schválil novou vládu ovládanou komunisty. Strana tomu říkala Vítězný únor. Většina Čechů tomu dnes říká převrat. Během několika měsíců platila nová ústava, Beneš odstoupil a Gottwald se stal prezidentem.

Systém

Stát řídila strana a hospodářství bylo plánováno centrálně. Průmysl, banky a většina půdy byly znárodněny, rolníci byli tlačeni do družstev a soukromé podniky se zavíraly. Tisk byl kontrolován, nezávislé organizace rozpuštěny a obyvatelstvo sledovala tajná policie, StB (Státní bezpečnost). Zahraniční politika se řídila podle Moskvy a Československo vstoupilo do Varšavské smlouvy a do hospodářského bloku vedeného Sovětským svazem.

Hranice se Západem byla oplocena a střežena z věží a cesty do zahraničí vyžadovaly povolení. Pro většinu lidí znamenalo cestování do zahraničí východní blok, s dovolenými v Bulharsku nebo u Černého moře. Ti, kdo se pokusili přejít hranici nelegálně, riskovali život.

Teror a vykonstruované procesy

Počátek 50. let byl nejtvrdším obdobím. Odpůrci byli zatýkáni, církevní představitelé vězněni a mnozí lidé posíláni do pracovních táborů, včetně uranových dolů u Jáchymova. Podle scénáře vedené vykonstruované procesy mířily na prominentní osobnosti, mezi nimi nekomunistickou političku Miladu Horákovou, popravenou 27. června 1950, a komunistického vůdce Rudolfa Slánského, který byl po procesu v roce 1952 popraven s dalšími. Některé procesy měly antisemitský podtext. Teror polevil po smrti Stalina a Gottwalda v roce 1953, ale úplná rehabilitace obětí přišla mnohem později.

Tání a jeho konec

V 60. letech se hospodářství zpomalilo, inteligence neklidněla a samotná strana zahájila reformy. Pokusu vybudovat „socialismus s lidskou tváří“ se věnuje text Pražské jaro a rok 1968 vysvětleno. Skončil invazí a vedení, které nahradilo reformátory, prosazovalo to, čemu říkalo normalizace.

Normalizace v 70. a 80. letech byla méně násilná než 50. léta, ale pronikavější. Mnoho členů strany bylo vyloučeno a mnoho lidí přišlo o profesi. Vědec mohl skončit jako topič a novinář jako myč oken. Všem ostatním byla nabídnuta jednoduchá dohoda: nezabývejte se politikou a ponecháte si práci, byt a skromnou životní úroveň. Gustáv Husák vedl stranu od roku 1969 do roku 1987 a byl prezidentem od roku 1975 do roku 1989.

Každodenní život

Nedostatek byl zabudován do systému. Základní potraviny byly levné, ale výběr úzký a pomeranče, káva nebo zahraniční džíny se v obchodech objevovaly jen občas. Obchody zvané Tuzex prodávaly dovezené zboží za zvláštní poukázky. Bydlení přiděloval stát a převládaly prefabrikované domy, paneláky, které dodnes určují okraje českých měst. Nájmy byly nízké a státem regulované, s dlouhými čekacími listinami.

Mnoho lidí se stáhlo do soukromí. Víkendová chata se stala národní institucí a městské rodiny trávily léta opravováním a zahradničením na venkově. Hospody a fotbalové zápasy vyplňovaly volný čas a každých několik let režim pořádal masová gymnastická vystoupení zvaná spartakiády, která nahradila starší sokolské slety. Televize nabízela pohádky, seriály a komedie, z nichž mnohé se dodnes vysílají o Vánocích. Kompromis byl skutečný a většina lidí se prostě snažila v něm žít slušně.

Donášení bylo běžné. StB získávala informátory na pracovištích, v činžovních domech i v církvích a po roce 1989 byly svazky zpřístupněny veřejnosti, což vedlo k bolestným odhalením. Zákon o lustraci (prověřování), přijatý v roce 1991, bránil bývalým příslušníkům a informátorům StB a stranickým funkcionářům nad určitou úrovní v některých veřejných funkcích. Debata o archivech svazků a jejich spolehlivosti pokračuje.

Disent a Charta 77

Menšina kompromis odmítla. V lednu 1977 manifest zvaný Charta 77 kritizoval vládu, že nedodržuje lidská práva, k nimž se zavázala v helsinském procesu. K prvním mluvčím patřili dramatik Václav Havel, filozof Jan Patočka a Jiří Hájek, bývalý ministr zahraničí. Signatáři byli šikanováni, vyhazováni z práce, vyslýcháni nebo vězněni. Patočka zemřel po policejním výslechu v březnu 1977. Disidenti také vydávali podzemní publikace zvané samizdat a pořádali bytové semináře.

Náboženství bylo sledováno a omezováno a církve čelily státní kontrole obsazování duchovních. Politická byla i hudba. Podzemní rockové kapely byly šikanovány a proces s Plastic People of the Universe v roce 1976 byl důležitým podnětem pro Chartu 77.

Konec

Koncem 80. let se změny v Sovětském svazu za Gorbačova, stagnace doma a pád dalších komunistických režimů v roce 1989 spojily a oslabily stranu. Studentský pochod 17. listopadu 1989 se stal spouštěčem sametové revoluce, kterou popisuje text sametová revoluce vysvětlena. Strana se během několika týdnů vzdala monopolu.

Jak se na to vzpomíná

Veřejná paměť je rozdělená. Mnozí si vedle nesvobody pamatují jistotu a nízké ceny a nostalgie je mezi některými staršími Čechy skutečná. Přeživší z politických věznic a rodiny, které přišly o majetek nebo kariéru, to vidí zcela jinak. České právo v zákoně z roku 1993 popisuje komunistický režim jako nelegitimní a zločinný.

Chcete-li jít dál, navštivte některé z pražských muzeí té doby nebo si přečtěte, co vydává Ústav pro studium totalitních režimů. Otevírací dobu ověřte u provozovatelů.

Časté otázky

Kdy komunistická vláda začala a skončila?

Začala převzetím moci v únoru 1948 a skončila sametovou revolucí v listopadu 1989.

Co byla StB?

Státní bezpečnost, komunistická tajná policie, která sledovala obyvatelstvo a získávala informátory.

Co byla normalizace?

Politika po invazi v roce 1968, jejímž cílem bylo obnovit kontrolu strany, vyčistit reformátory a požadovat politickou pasivitu výměnou za stabilní soukromý život.

Co byla Charta 77?

Manifest za lidská práva z roku 1977, který podepsali disidenti včetně Václava Havla a který se stal nejznámějším činem občanského odporu v 70. a 80. letech.