Čtyři století pod Habsburky: jak se vládlo českým zemím

Projděte téměř jakékoli české město a Habsburky najdete, aniž byste je hledali: žlutookrové fasády úředních budov, prosté klasicistní kasárny, nádraží postavené podle typového vzoru, morový sloup na náměstí. Téměř čtyři století byly české země provincií dynastie, jejímž hlavním městem byla Vídeň, a vrstvy této vlády jsou dodnes vidět v ulicích, v právním systému i v tom, jak Češi mluví o své minulosti.

Následuje nástin, protože habsburská staletí se do jednoho příběhu nevejdou. Obsahovala porážku i obrození, útlak i reformy, jazyk pod tlakem a hospodářství v rozmachu.

Jak Habsburkové získali korunu

Čechy volily své krále po staletí. V roce 1526 zahynul v boji s Osmany u Moháče král Ludvík II., český a uherský, a čeští stavové zvolili Ferdinanda I. Habsburského, jehož manželka byla Ludvíkovou sestrou. Byla to politická volba šlechty, ne dobytí, a stavové si ponechali značnou moc. Spolu s Čechami zahrnovala koruna Moravu a část Slezska, proto se území někdy označuje jako země Koruny české.

Prvních sto let bylo uspořádání nejistým partnerstvím. Císař Rudolf II. učinil z Prahy od osmdesátých let šestnáctého století hlavní sídlo a město se stalo střediskem umění, vědy a sběratelství. Náboženský konflikt pak partnerství dohnal k bodu zlomu. Jak skončilo, vypráví článek the Battle of White Mountain and its consequences.

Po roce 1620: absolutismus a baroko

Po porážce stavů se rovnováha posunula natrvalo. Monarchie se centralizovala, šlechta se přetvořila a prosazovalo se katolictví. Politickým centrem se stala Vídeň, ne Praha. Zároveň baroko proměnilo krajinu: kostely, kláštery a paláce vyrůstaly po Čechách a na Moravě a Praha získala velkou část panoramatu, které si udržuje dodnes.

Sedmnácté století bylo kruté. Třicetiletá válka nechala za sebou spálená pole a vyloupená města a obnova trvala generace. V osmnáctém století se hospodářství stabilizovalo a české země patřily k produktivnějším územím monarchie.

Reformy: Marie Terezie a Josef II.

Dva panovníci změnili fungování státu. Marie Terezie, která vládla v letech 1740 až 1780, vybudovala centralizovanější správu, zavedla povinnou základní školní docházku a pokusila se regulovat břemena poddanství. Její syn Josef II., který vládl samostatně v letech 1780 až 1790, šel dál. Jeho toleranční patent z roku 1781 dovolil některým nekatolickým protestantům a pravoslavným veřejné bohoslužby a ve stejném roce vydal patent, který zmírnil právní postavení poddaných. Jeho opatření pro židovské poddané dala také staré pražské Židovské Město pozdější jméno, Josefov.

Josef II. také zrušil mnoho klášterů, které považoval za zbytečné, a proto několik českých klášterních budov skončilo jako kasárna, továrny nebo nemocnice. Jeho centralizační, německy orientovaná politika měla vedlejší účinek, který nezamýšlel. Přiměla česky mluvící intelektuály uvědomit si, jak křehkým se jejich jazyk stal, a to živilo učenecké dílo popsané v článku the Czech National Revival.

Revoluce, císařství a průmysl

Svatá říše římská zanikla v roce 1806 a Habsburkové se do té doby prohlásili za císaře rakouské, takže Čechy se staly součástí Rakouského císařství. Revoluce roku 1848 přinesly první skutečný český politický program. Historik Palacký prosazoval federativní Rakousko, v němž by Češi měli jisté místo, a v červnu 1848 se v Praze sešel Slovanský sjezd. Povstání v Praze téhož měsíce rozdrtila armáda a absolutismus se na deset let vrátil. Jeden trvalý zisk přežil: v roce 1848 bylo formálně zrušeno poddanství a s ním stará feudální dávka.

Druhá polovina devatenáctého století byla věkem železnice a továrny. Čechy a Morava se industrializovaly rychleji než většina monarchie, s textilem, sklem, cukrem, pivovarnictvím, strojírenstvím a uhlím, a města jako Plzeň, Brno, Ostrava a Liberec rychle rostla. České země držely velký podíl průmyslu monarchie, což dávalo české střední třídě sebevědomí, kterému politický systém neodpovídal.

Vyrovnání, které vynechalo Čechy

V roce 1867, po vojenské porážce od Pruska, Habsburkové přeorganizovali říši na Rakousko-Uhersko, dualistickou monarchii, v níž Uhry získaly rozsáhlou samosprávu. České země zůstaly v rakouské polovině. Čeští politici doufali v obdobné uspořádání pro Českou korunu a plán v tomto duchu v roce 1871 podpořil císař a pak jej pod německým a maďarským tlakem opustil. Zklamání formovalo desetiletí české politiky.

Boj o jazyk se stal každodenní podobou této politiky. Češi chtěli, aby se čeština přijímala na úřadech a ve školách v celých Čechách a na Moravě, zatímco mnoho německy mluvících se obávalo ztráty postavení. V letech 1880 a znovu 1897 vyvolala jazyková nařízení o správě prudké reakce a v roce 1882 byla Karlova univerzita rozdělena na českou a německou. Tehdejší Praha byla dvojjazyčným městem se spisovateli, vědci a podnikateli v obou komunitách.

Parlament a politický život

Habsburské Rakousko nebylo po většinu tohoto období demokracií, ale politický život se rozvíjel. Ve druhé polovině devatenáctého století se utvořily české strany, parlament ve Vídni nabízel jeviště a v roce 1907 přišlo do rakouské poloviny všeobecné volební právo mužů. Čeští politici jako Tomáš Garrigue Masaryk se stali národními postavami a rostly kulturní instituce: Národní divadlo se otevřelo v roce 1881, což bylo znamení, že česká veřejnost dokáže financovat vlastní monument. Sokolské spolky a čítárny se rozšířily po celé zemi.

Válka a konec

První světová válka odhalila slabost monarchie. Čeští vojáci bojovali v habsburských armádách, ale čeští političtí vůdci v zahraničí, v čele s Masarykem a Edvardem Benešem, pracovali na nezávislém státě a čeští a slovenští dobrovolníci bojovali na straně spojenců jako československé legie. V říjnu 1918 se říše rozpadla. Nový stát byl vyhlášen v Praze 28. října, v den, který se dodnes slaví jako státní svátek. Viz creation of Czechoslovakia in 1918.

Co zůstalo

Pro obyvatele je habsburský odkaz praktický stejně jako historický. Kodifikované občanské právo, pozemkové knihy a byrokratický zvyk razítek a potvrzení mají rakouské kořeny, stejně jako tradice kaváren a půdorys mnoha provinčních center měst. Když vám někdo říká, že Češi milují formulář, existuje na to habsburské vysvětlení.

Chcete-li si období prohlédnout sami, začněte v Národním muzeu a na Pražském hradě a pak zkuste regionální městské muzeum; většina z nich pokrývá devatenácté století. Otevírací dobu ověřte na každém oficiálním webu.

Časté otázky

Byly české země za Habsburků nezávislé?

Ne. Od roku 1526 byly součástí habsburské monarchie. Některé instituce si ponechaly, ale skutečná moc se přesunula do Vídně, zejména po roce 1620.

Co bylo Rakousko-Uhersko?

Dualistická monarchie vytvořená v roce 1867, v níž měly Rakousko i Uhry rozsáhlou samosprávu pod jedním panovníkem. České země patřily do rakouské poloviny.

Proč mělo hospodářství monarchie význam?

Čechy a Morava se industrializovaly brzy a dodávaly velkou část výroby monarchie, což později dalo Československu silnou průmyslovou základnu.

Kdy habsburská éra skončila?

V říjnu 1918, kdy se monarchie po první světové válce zhroutila a 28. října bylo vyhlášeno Československo.