Vznik Československa v roce 1918 a proč je 28. říjen svátek

Dne 28. října 1918 dorazila do Prahy zpráva, že Rakousko-Uhersko přijalo mírové podmínky Spojenců, a v ulicích se shromáždily davy. Během několika hodin oznámili členové Národního výboru československého, že existuje samostatný stát. Neměl armádu, ústavu ani dohodnuté hranice a lidé, kteří jeho vznik vyhlásili, byli ještě před několika dny poddanými monarchie, která trvala téměř čtyři sta let.

Kdo si 28. října bere volno, připomíná si právě tento improvizovaný okamžik. Prezident ve stejný den tradičně předává státní vyznamenání. Skutečný příběh je ale méně spontánní než legenda: exulanti, vojáci a diplomaté se na vzniku státu podíleli stejně jako lidé v ulicích.

Před rokem 1914: autonomie, ne samostatnost

Dějiny se snadno čtou pozpátku. Před první světovou válkou nepožadoval úplnou samostatnost skoro žádný významný český politik. Cílem byla větší autonomie v rámci habsburské monarchie, jak vysvětluje text Habsburská epocha v českých zemích. Slováci žili pod uherskou správou v druhé polovině dvojmonarchie, kde byl tlak na maďarský jazyk a kulturu mnohem silnější než cokoli, čemu čelili Češi v Rakousku.

Válka propočet změnila. Mnoho českých vojáků nemělo chuť bojovat proti Srbsku a Rusku a někteří se vzdali Rusům, aby mohli bojovat proti monarchii. Malá skupina politiků v čele s Tomášem Garriguem Masarykem došla k závěru, že císařství nepřežije a že samostatnost je možná.

Kampaň v exilu

Masaryk opustil habsburské země v prosinci 1914 a válku strávil v západní Evropě a ve Spojených státech. K němu se v Paříži připojil mladší vědec Edvard Beneš a spolu se slovenským astronomem a vojákem Milanem Rastislavem Štefánikem založili v roce 1916 Československou národní radu. Ta u spojeneckých vlád prosazovala, aby rozpad Rakouska-Uherska přijaly jako válečný cíl.

Jejich nejsilnějším argumentem byla armáda. Československé legie vznikly z českých a slovenských zajatců a dobrovolníků v Rusku, Francii a Itálii. Bojovaly na straně Spojenců a legie v Rusku se stala významnou silou. Po ruské revoluci ovládala dlouhé úseky Transsibiřské magistrály, což se dodnes vzpomíná s hrdostí. Legie dodaly exulantům důvěryhodnost a skutečné slovo při jednání o míru.

Rozhodující byla podpora ze Spojených států. V květnu 1918 podepsaly české a slovenské organizace v USA Pittsburskou dohodu, která mluvila o společném státu, v němž bude mít Slovensko vlastní správu, soudy a sněm. Slovenští politici se později na tento slib odvolávali, když tvrdili, že nebyl splněn. Dne 18. října 1918 vydal Masaryk ve Washingtonu prohlášení nezávislosti, napsané s ohledem na americké publikum.

Samotný den

V říjnu 1918 už habsburské válečné úsilí selhalo. Armáda se rozpadala, chybělo jídlo a vláda ve Vídni žádala o příměří. V Praze převzali správu v pořádku vedoucí představitelé hlavních českých stran, kteří dříve v témže roce vytvořili Národní výbor československý. Dne 28. října vydal výbor svůj první zákon, který ustavil samostatný československý stát. Vojenské velení v Praze se nebránilo. Moc se předala většinou pokojně, proto mnozí Češi mluví o revoluci bez krveprolití.

Cesta Slovenska byla trochu jiná. Dne 30. října se v Martině sešla Slovenská národní rada a vydala deklaraci, která schvalovala společný stát s Čechy. Skutečná situace v terénu byla složitá: části Slovenska stále držela maďarská vojska a v roce 1919 převzaly československé jednotky za pomoci legií kontrolu nad územím, které mírové smlouvy přiřkly novému státu.

Budování státu

První Národní shromáždění nebylo zvoleno. Sestavilo se ze stran v poměru jejich síly v posledních rakouských parlamentních volbách. Dne 14. listopadu 1918 zvolilo Masaryka prezidentem, ačkoli byl ještě v zahraničí. Do Prahy se vrátil v prosinci. Shromáždění přijalo prozatímní ústavu a pustilo se do spojování Čech, Moravy, Českého Slezska a Slovenska v jeden stát. Podkarpatská Rus přibyla v roce 1919.

Hranice se určily smlouvami. Svatogermainská smlouva s Rakouskem z roku 1919 a Trianonská smlouva s Maďarskem z roku 1920 vymezily hranice a versailleské uspořádání potvrdilo další body. V částech pohraničí žila většina německy mluvícího obyvatelstva a nová republika je zahrnula proti jeho vůli. Toto rozhodnutí mělo dlouhé důsledky, které rozebírá text Čeští Němci a Sudety. Krátký spor s Polskem o Těšínsko urovnala v roce 1920 arbitráž.

Ústava přijatá v únoru 1920 zřídila parlamentní republiku s dvoukomorovým zákonodárným sborem a prezidentem volitelným parlamentem. Volební právo měli všichni dospělí občané včetně žen, v době, kdy je mnohé evropské demokracie stále vylučovaly.

Jeden národ, nebo dva?

Zakladatelé prezentovali Československo jako stát československého národa, v němž jsou čeština a slovenština dvě podoby jednoho jazyka. Myšlenka byla praktická stejně jako politická. Zajistila většinu mluvčím češtiny a slovenštiny v zemi, kde Němci, Maďaři, Rusíni, Poláci a Židé tvořili dohromady velkou část obyvatelstva. Mnoho Slováků zároveň mělo pocit, že se jejich identita upozaďuje. Napětí mezi unitární myšlenkou a slovenskou touhou po samosprávě prostupovalo celé meziválečné období a nakonec přispělo k rozdělení, které popisuje text Sametový rozvod.

Legenda a skutečnost

Československo se často připomíná jako demokratický ostrov ve střední Evropě a meziválečný stát si tuto pověst z velké části zasloužil (viz Meziválečné Československo: první republika). Samotný vznik ale byl věcí propočtů, spojenectví a diplomacie. Legie hrály roli, stejně jako zájem Spojenců na ochranném státě východně od Německa. Exulanti museli vlády přesvědčit, že stát s mnoha národnostmi bude životaschopný.

Datum založení státu si nárokuje nejen 28. říjen. Někteří poukazují na Washingtonskou deklaraci a slovenské výklady přikládají váhu 30. říjnu. Český svátek se oficiálně jmenuje Den vzniku samostatného československého státu, připomíná tedy společný stát, nejen jeho českou část.

Proč na tom záleží dnes

Vznik státu vysvětluje velkou část toho, co Češi myslí svou demokratickou tradicí, a také to, proč se Masarykovo jméno objevuje na ulicích, nábřežích a školách. Vysvětluje i to, proč se Češi a Slováci stále cítí blízcí: většinu dvacátého století žili v jednom státě a mnoho rodin má příbuzné na obou stranách hranice.

Chcete-li to zažít, buďte 28. října v Praze. Obřady se konají na Pražském hradě a u pomníků po celém městě. Program dne zveřejňují stránky prezidenta.

Časté otázky

Kdo vyhlásil Československo?

Národní výbor československý v Praze 28. října 1918. Slovenská národní rada se ke státu přihlásila 30. října v Martině. Masaryk, Beneš a Štefánik za něj bojovali v zahraničí.

Co byly československé legie?

Dobrovolnické jednotky a jednotky zajatců, české a slovenské, které bojovaly na straně Spojenců v Rusku, Francii a Itálii a posílily argumenty pro samostatnost.

Proč je 28. říjen státní svátek?

Připomíná vznik samostatného československého státu v roce 1918. Oficiální název zní Den vzniku samostatného československého státu.

Volily v novém státě ženy?

Ano. Ženy mohly volit od prvních voleb v roce 1920 a ústava z roku 1920 potvrdila rovné volební právo pro dospělé občany.