Sametový rozvod: proč se Československo rozdělilo bez referenda

O půlnoci 31. prosince 1992 přestalo existovat Československo a Česká republika a Slovensko se staly nezávislými zeměmi. Nejely tanky, nezavíraly se hranice a hlavně se nekonalo referendum. Průzkumy veřejného mínění v roce 1992 opakovaně ukazovaly, že většina lidí v obou republikách chtěla společný stát zachovat. Rozdělení přesto přišlo.

Česká republika je mladší než mnozí její obyvatelé, takže Sametový rozvod je kuriozitou kalendáře. Vysvětluje také, proč jsou si Češi a Slováci výjimečně blízcí, proč se mohou dívat na televizi toho druhého bez titulků a proč česká politika v devadesátých letech vypadala tak, jak vypadala.

Federace s nedořešenými věcmi

Češi a Slováci sdíleli stát od roku 1918, jak popisuje článek o vzniku Československa v roce 1918. Společné soužití slovenskou otázku nikdy plně nevyřešilo. Za druhé světové války existoval samostatný slovenský stát pod německou ochranou. Po roce 1945 bylo Československo opět unitárním státem a federalizace přišla až v roce 1969, po Pražském jaru. Federaci řídila jediná komunistická strana, takže dělba pravomocí zůstala převážně na papíře.

Po sametové revoluci se otázka vrátila hned. Obě republiky se neshodovaly na pravomocích federální vlády a slovenští politici chtěli větší uznání. Spor o název státu, známý jako pomlčková válka, skončil v dubnu 1990 kompromisem: Česká a Slovenská Federativní Republika. Ukázalo se, jak citlivé téma to je.

Volby v roce 1992

Lišily se i ekonomiky. Slovensko mělo těžký průmysl zaměřený na bývalý východní blok, zejména zbrojní, a hospodářská reforma ho zasáhla tvrději. České reformátory vedl ministr financí Václav Klaus a prosazovali rychlé tržní reformy, zatímco slovenští politici dávali přednost pomalejšímu tempu. Obě republiky chtěly stále víc různé věci.

Ve volbách 5. a 6. června 1992 zvolili voliči v obou republikách různé vítěze. V českých zemích zvítězila Klausova Občanská demokratická strana s rychlou tržní reformou a požadavkem buď fungující federace, nebo čistého rozdělení. Na Slovensku zvítězilo Hnutí za demokratické Slovensko Vladimíra Mečiara s programem větší slovenské suverenity. Oba muži se během několika dní sešli v Brně. Nedokázali se dohodnout na federální vládě ani na nové ústavní struktuře a diskuse se rychle přesunula od reformy federace k jejímu konci.

Vyjednávání o konci

V létě 1992 oba lídři pracovali na podrobnostech. Slovenská národní rada vyhlásila slovenskou suverenitu 17. července. Václav Havel, který chtěl stát zachovat, rezignoval na funkci federálního prezidenta 20. července, když bylo jasné, že rozpad nezabrání. Federální politika se stala jednáním o tom, jak se rozdělit.

Dne 25. listopadu 1992 přijalo Federální shromáždění ústavní zákon o zániku federace s požadovanými většinami. Někteří poslanci ho podpořili neochotně, protože neviděli jiné východisko. Referendum bylo navrženo opakovaně, ale lídři ho nepřijali a tehdejší ústava je nevyžadovala. Kritici od té doby tvrdí, že chybějící hlasování bylo demokratickým selháním.

Dělení země

Praktickou práci zvládly obě vlády řadou dohod. Federální majetek se dělil podle dvou zásad: nemovitý majetek připadl republice, v níž se nacházel, a movitý se dělil zhruba v poměru dvě ku jedné podle počtu obyvatel. Rozdělila se armáda, diplomatická služba i státní archivy a společné instituce, například federální dráhy, se rozpadly.

Nejcitlivější otázkou byla měna. Obě republiky se nejprve dohodly zachovat měnovou unii, ale trvala jen týdny. Dne 8. února 1993 se měny oddělily a staré bankovky se označily kolky, aby se změna poznala. Česká a slovenská koruna se pak vydaly vlastní cestou a Slovensko přijalo euro v roce 2009. Příběh české měny najdete v článku co je česká koruna a proč ji Česko zachovalo.

Po rozdělení

Nový český stát přijal ústavu 16. prosince 1992, jak vysvětluje článek jak je uspořádán český stát, a Václav Havel byl v lednu 1993 zvolen prvním českým prezidentem. Slovensko zvolilo prvním prezidentem Michala Kováče. Obě země podepsaly smlouvy o hranicích, občanství a spolupráci a zachovaly některá uspořádání, například celní unii, která trvala do 1. května 2004, kdy obě vstoupily do Evropské unie.

Vztah zůstal blízký. Čeština a slovenština jsou si z velké části vzájemně srozumitelné a mnoho Slováků v Česku studuje a pracuje. Starší lidé si pamatují, jak vyrůstali v jedné zemi. Obě se pravidelně potkávají ve sportu, kultuře i politice a ve Visegrádské skupině, do níž patří i Polsko a Maďarsko.

Dvě země, podobné cesty

Po roce 1993 se obě republiky nejprve vydaly různými cestami a pak se sblížily. Česká republika vstoupila do NATO v roce 1999 a Slovensko v roce 2004. Obě vstoupily do Evropské unie 1. května 2004 a do schengenského prostoru 21. prosince 2007, takže na staré hranici nejsou žádné kontroly. Slovensko přijalo euro, Česko si ponechalo korunu. Pojedete-li z Brna do Bratislavy, hranici poznáte většinou jen podle dopravních značek.

Proč k tomu došlo?

Historici uvádějí několik příčin. Volby v roce 1992 daly opačné mandáty a oba lídři měli silné důvody k neshodě. Mnoho Slováků cítilo, že společný stát jejich národu nikdy nedal dost uznání. Ekonomiky se rozcházely a někteří Češi viděli v Slovensku brzdu reforem. A politická třída měla malý zájem zachovat federaci, kterou zdědila, a nikoli vybudovala.

Nejvíc překvapí, jak málo nepřátelství rozdělení provázelo. Ve srovnání s rozpadem Jugoslávie ve stejné době proběhlo československé rozdělení pokojně, odtud označení „sametový“.

Praktické poznámky pro obyvatele

Češi a Slováci mají některé praktické zkratky. Slovenští občané mohou jako občané EU v Česku pracovat bez povolení a české právo umožňuje používat slovenštinu v některých úředních řízeních. Máte-li slovenský dokument, zeptejte se příslušného úřadu, zda potřebuje překlad (stav k roku 2026; ověřte v oficiálním zdroji).

Časté otázky

Kdy skončilo Československo?

O půlnoci 31. prosince 1992. Česká republika a Slovensko se staly nezávislými 1. ledna 1993.

Konalo se referendum?

Ne. O zániku rozhodlo Federální shromáždění v listopadu 1992, ačkoli průzkumy veřejného mínění tehdy ukazovaly, že většina občanů je proti rozdělení.

Proč se mu říká Sametový rozvod?

Protože proběhl pokojně, podobně jako Sametová revoluce v roce 1989.

Potřebují Češi a Slováci povolení k pobytu v zemi toho druhého?

Jako občané EU mají právo volného pohybu, i když se vztahují pobytové formality. Ověřte u Ministerstva vnitra.