Češi a Němci a Sudety: sedm století společné domoviny

Projeďte severní nebo západní pohraničí Česka, kolem Liberce, Ústí nad Labem, Chebu nebo podhůří Šumavy, a uvidíte stopy společnosti, která není taková, jakou čekáte. Vesnický kostel příliš velký na okolní domy. Hřbitov s německými jmény na ošlehaných náhrobcích. Radnice s germánským štítem. Velká část pohraničí byla kdysi německy mluvící a lidé, kteří tu žili, patřili k českým zemím zhruba sedm set let.

Téma je citlivé a často se redukuje na jedinou událost, vyhnání v roce 1945. Delší příběh je užitečnější i zajímavější. Je také pozadím mnichovské dohody a okupace i právních sporů kolem Benešových dekretů.

Osadníci, města a smíšené království

Německá přítomnost v Čechách a na Moravě nezačala dobýváním, ale pozváním. Od třináctého století zvali Přemyslovci německé osadníky, aby mýtili lesy, zakládali města a těžili stříbro, jak popisuje text Přemyslovci a středověký český stát. Německé právo a německy mluvící měšťané se stali součástí společenské struktury. Hornická města jako Kutná Hora a Jihlava i samotné Staré Město pražské měla početné německy mluvící obyvatelstvo.

Středověké i raně novověké Čechy byly vícejazyčnou společností. Šlechta, duchovenstvo i měšťané používali podle potřeby češtinu, němčinu a latinu a hranice mezi jazyky nebyla hranicí národní. Docházelo ke střetům, zejména za husitských válek, ale národy jako politické celky byly myšlenkou pozdější. Za habsburských staletí se němčina stala jazykem státu, o čemž pojednává text Habsburská doba v českých zemích.

Slovo, které bylo vymyšleno

Pojem Sudetští Němci (Sudetendeutsche) vznikl na počátku dvacátého století. Sudety jsou pohoří na severní hranici Čech a Moravy a toto slovo se rozšířilo na všechny německy mluvící obyvatele českých zemí, od Šumavy na jihozápadě po Slezsko na severovýchodě. Byl to politický štítek, který dal jednu identitu společenstvím bez společné historie. Němci v Praze, v Brně, v hornických údolích Krušných hor i na venkově jižní Moravy měli odlišné zkušenosti a často i odlišné loajality.

Devatenácté a dvacáté století

V devatenáctém století proměnil sílící český a německý nacionalismus společné království v soupeření. Spory o jazyk ve školách, úřadech a na univerzitě (viz České národní obrození) živily nevoli na obou stranách. Průmyslové oblasti severních Čech, s textilem, sklem a uhlím, byly převážně německy mluvící a hospodářské a sociální rozdíly se kryly s národními.

V roce 1918, když se rozpadalo Rakousko-Uhersko, zástupci německy mluvících oblastí prohlásili, že jsou součástí nového německo-rakouského státu. Československá armáda tyto oblasti obsadila koncem roku 1918 a v roce 1919 a Saint-Germainská smlouva je ponechala v Československu. Demonstrace proti tomuto uspořádání v březnu 1919 skončily střelbou, při níž zahynuly desítky civilistů. Nacionalisté pak tuto vzpomínku zneužívali.

První republika dala německé menšině práva, školy a univerzitu a od roku 1926 se německé strany podílely na vládě. Přesto se mnoho Němců cítilo jako občané druhé kategorie. Krize třicátých let těžce dopadla na německy mluvící průmyslové oblasti a hnutí, které v roce 1933 založil Konrad Henlein, v této půdě vyrostlo s oporou nacistického Německa. V roce 1935 získalo většinu německých hlasů. Viz Meziválečné Československo: první republika.

Ne všichni němečtí mluvčí Henleina podporovali. Hnutí se stavěli proti sociální demokraté, komunisté, katolíci, židovští občané i liberální Němci a mnozí byli po roce 1938 pronásledováni nebo uprchli. Jejich příběhy se často ztrácejí mezi dvěma národními vyprávěními.

Mnichov, okupace a vyhnání

Mnichovská dohoda, podepsaná v září 1938, předala Sudety Německu a mnoho Čechů oblast opustilo. Po okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939 měli Němci žijící v protektorátu za nacistické správy privilegované postavení, zatímco Češi čelili represím.

V roce 1945 se role obrátily. Poválečný československý stát se souhlasem spojeneckých mocností vyhnal většinu svého německého obyvatelstva na právním základě Benešových dekretů. Léto 1945 poznamenalo násilí, poté následovaly organizované transporty do americké a sovětské okupační zóny Německa. Většina Němců z českých zemí byla odsunuta zhruba do dvou let, někteří ale zůstali, mezi nimi antifašisté, smíšené rodiny a dělníci v klíčových odvětvích. Historici odhadují počet odsunutých na více než dva miliony. Odhady počtu obětí se liší; společná česko-německá komise historiků dospěla k číslům v řádu desítek tisíc.

Znovuosídlení pohraničí

Vylidněné pohraničí osídlili Češi, Slováci, Romové, navrátivší se emigranti a další, často z vnitrozemí. Noví obyvatelé zdědili domy, obchody a statky, ale ne místní společenství. Vesnice, které nenašly dost osadníků, zanikly. Za komunismu bylo mnoho z nich zbouráno a pohraniční oblasti u železné opony byly uzavřeny. Kombinace nedávného osídlení, vylidňování a úpadku průmyslu je jedním z důvodů, proč části severního pohraničí dodnes trápí sociální a hospodářské potíže.

Od roku 1989 se mnoho místních lidí pustilo do znovuobjevování německé minulosti svých regionů. Dobrovolnické skupiny obnovují kostely a hřbitovy, místní muzea vyprávějí německé dějiny svých měst a bývalí obyvatelé i jejich potomci se vracejí na návštěvy a ke společným projektům. Česko-německá deklarace z roku 1997 a Česko-německý fond budoucnosti pomohly kontakty formalizovat.

Menšina dnes

V České republice žije německá menšina. Je malá, podle výsledků sčítání nanejvýš v řádu nižších desítek tisíc, a patří mezi národnostní menšiny uznané zákonem o právech příslušníků národnostních menšin z roku 2001 (stav k roku 2026; ověřte v oficiálním zdroji). Její organizace pořádají kulturní akce, vydávají publikace a nabízejí jazykové programy. Sudetoněmecké organizace v Německu a Rakousku, které zastupují vyhnané a jejich potomky, jsou samostatná skupina a jejich vztahy s českými úřady se v čase proměňovaly.

Odkaz je vidět v každodenním životě: německí turisté jezdí do pohraničí a kulturní dědictví Prahy zahrnuje Kafku, Rilkeho a Mahlera, kteří všichni pocházeli z německy mluvících rodin v českých zemích.

Časté otázky

Kdo byli Sudetští Němci?

Německy mluvící obyvatelé českých zemí. Pojem vznikl na počátku dvacátého století a označoval společenství s odlišnou historií, žijící většinou v pohraničí.

Kolik Němců žilo v Československu?

Při sčítání v roce 1930 se k německé národnosti přihlásilo asi 3,2 milionu lidí, více než pětina obyvatel.

Žijí v Česku ještě Němci?

Ano, jde o malou uznanou národnostní menšinu s vlastními kulturními organizacemi.

Co je Česko-německá deklarace?

Deklarace z roku 1997, v níž oba státy vyjádřily lítost nad utrpením, které si navzájem způsobily, a dohodly se na zřízení Fondu budoucnosti.