Mnichov 1938: dohoda o Československu bez Československa

Česká fráze o nás bez nás je obvyklým shrnutím mnichovské dohody a je přesné. V noci z 29. na 30. září 1938 se vůdci Německa, Itálie, Británie a Francie dohodli v Mnichově na odevzdání pohraničních oblastí Československa Německu. Československá vláda u stolu nebyla. Její zástupci čekali v hotelu a výsledek jim oznámili.

Mnichov je v Česku dodnes politickým referenčním bodem. Pobudete-li tu delší dobu, uslyšíte toto slovo v debatách o spojenectvích, bezpečnosti a důvěře, proto je dobré vědět, co se stalo a co ne.

Krize roku 1938

Pozadí vysvětlují články interwar Czechoslovakia: the First Republic a Czech Germans and the Sudetenland. V roce 1938 už Adolf Hitler v březnu anektoval Rakousko a Německo obrátilo pozornost k Československu. Sudetoněmecká strana vedená Konradem Henleinem požadovala rozsáhlou autonomii a z Berlína dostávala pokyny i peníze. Za každým ústupkem československé vlády následoval nový požadavek.

Británie a Francie se chtěly vyhnout válce. Britská vláda vyslala v létě do sudetských oblastí zprostředkovatele lorda Runcimana a premiér Neville Chamberlain za Hitlerem v září dvakrát letěl. Francie byla s Československem formálně spojenecky vázána, ale zdráhala se bojovat bez britské podpory. Sovětský svaz měl smluvní závazek pomoci, jen pokud tak učiní nejdřív Francie.

Československo bylo připraveno se bránit. Mělo schopnou armádu, moderní zbrojní průmysl a opevnění v pohraničních horách. Všeobecná mobilizace v září 1938 proběhla klidně a s vysokým duchem. Mnoho Čechů očekávalo, že se bude bojovat, proto byl pocit opuštění tak hořký.

Dohoda

Mnichovská konference se sešla 29. září. Čtyři vůdci se dohodli, že německá vojska obsadí Sudety postupně mezi 1. a 10. říjnem a že podrobnosti vyřeší mezinárodní komise. Československu bylo řečeno, ať přijme, nebo čelí Německu samo. Prezident Edvard Beneš a vláda přijali 30. září, protože usoudili, že bez spojenců bojovat nemohou.

Smlouva je datována 29. září, ale podepsána byla v časných hodinách 30. září. Odevzdané území obsahovalo hlavní opevnění a velkou část československého průmyslu a surovin i obyvatelstvo, které bylo většinou německy mluvící, ale zahrnovalo i mnoho Čechů a dalších. Tisíce lidí, mezi nimi čeští obyvatelé, sociálnědemokratičtí a komunističtí aktivisté a Židé, z oblasti uprchly.

Týdny poté

Škoda se nezastavila na sudetské hranici. Polsko využilo okamžiku a zabralo Těšínsko a Maďarsko dostalo v listopadu podle první vídeňské arbitráže kus jižního Slovenska a Podkarpatské Rusi. Beneš 5. října rezignoval a později odešel do exilu. Zbytkový stát, obvykle zvaný druhá republika, byl slabý, zautoritářštěl a čelil rostoucímu tlaku Německa. Slovensko a Podkarpatská Rus získaly autonomii a stát byl přejmenován na Česko-Slovensko, s pomlčkou.

Dne 14. března 1939 vyhlásilo Slovensko pod německým tlakem nezávislost. Následujícího dne byl český prezident Emil Hácha předvolán do Berlína a německá vojska překročila hranici za úsvitu 15. března. Dne 16. března Hitler z Pražského hradu vyhlásil Protektorát Čechy a Morava. České země byly nominálně autonomní, ale pod německou kontrolou, s říšským protektorem v Praze.

Protektorát

Okupace trvala do května 1945. České vysoké školy byly po studentských demonstracích na konci roku 1939 zavřeny, datum, které se dnes připomíná 17. listopadu. Politické strany byly rozpuštěny, židovské obyvatelstvo bylo pronásledováno a deportováno a průmysl byl zapřažen do německého válečného úsilí. Zničení Lidic v roce 1942, po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, zůstává nejznámějším příkladem represálií. Příběh židovského obyvatelstva vypráví článek the Czech Jewish heritage.

Zároveň působila v Londýně československá exilová vláda pod Benešem a českoslovenští vojáci bojovali na straně spojenců. Existovalo odbojové hnutí, i když těžce trpělo zatýkáním a popravami. Pražské povstání začalo 5. května 1945 a Rudá armáda dorazila do města 9. května.

Proč to stále záleží

Mnichov zanechal hlubokou stopu v české politické kultuře. Naučil jednu generaci, že spojenectví mohou selhat a že velmoci mohou rozhodnout o osudu malé země. Někteří historici tvrdí, že také usnadnil poválečný obrat k Sovětskému svazu, protože západní mocnosti se jevily jako ty, které zemi opustily, zatímco Rudá armáda velkou část osvobodila. Tento argument vyžaduje opatrnost: komunistické uchopení moci v únoru 1948 mělo vlastní příčiny, o nichž pojednává článek Czechoslovakia under communism.

Historici také diskutují, zda měla armáda přesto bojovat. Někteří říkají, že válka v roce 1938 by se vedla za lepších podmínek pro spojence než v roce 1939. Jiní poznamenávají, že Československo se Německu samo ubránit nemohlo. Debata je otevřená. Nesporné je, že dohoda byla uzavřena bez státu, jehož se týkala, a mír nepřinesla.

Mnichov také politice dal slovo „appeasement“ (politika ústupků), které se dodnes používá v debatách o tom, jak mají demokracie zacházet s expanzivními mocnostmi. V českém kontextu je to obvykle argument pro pevnost.

Poválečné vyrovnání s Mnichovem

Po válce prohlásila československá vláda mnichovskou dohodu za neplatnou od počátku a otázka, jak zacházet s jejími důsledky, se dlouho řešila. Británie a Francie učinily v tomto smyslu za války prohlášení. V roce 1973 stanovila smlouva mezi Československem a Západním Německem, že dohoda je neplatná ve vzájemných vztazích, třebaže co to znamená pro právní důsledky, zůstalo nejasné. S touto historií úzce souvisí vysídlení Němců po roce 1945, o kterém pojednává článek the Beneš decrees explained.

Praktické čtení

Stopy tohoto období se zachovaly v pohraničním opevnění, jehož části jsou přístupné jako muzea, a Ústav pro studium totalitních režimů zveřejňuje historické materiály. Historické sekce mají i weby Ministerstva zahraničních věcí a Pražského hradu. Otevírací doba se mění, ověřte ji u provozovatelů.

Časté otázky

Kdo podepsal mnichovskou dohodu?

Německo, Itálie, Británie a Francie, zastoupené svými vůdci. Československo smluvní stranou nebylo.

Co Československo ztratilo?

Sudety, pohraniční oblasti, které zahrnovaly hlavní opevnění. Polsko a Maďarsko si krátce nato také zabraly území.

Kdy začala okupace?

Německá vojska vstoupila do českých zemí 15. března 1939 a Protektorát Čechy a Morava byl vyhlášen 16. března.

Proč Češi mluví o zradě?

Protože Francie byla s Československem spojenecky vázána a Británie na ústupek tlačila. Země mobilizovala a byla připravena se bránit.