Romové v Česku: šest století historie za dnešními debatami

Kdo čte české zprávy delší dobu, narazí na příběhy o Romech: bydlení, školství, zaměstnanost, diskriminace, někdy násilí. Přicházejí zpravidla bez souvislostí, a nově příchozí si tak mohou udělat zploštělý obrázek. Souvislosti nejsou složité, ale začínají historií, kterou neznají ani mnozí Češi.

Následující text je pozadí, ne popis konkrétního případu. Záměrně se vyhýbá údajům o počtu obyvatel, protože výsledky sčítání lidu a odhady badatelů a neziskových organizací se velmi liší.

Příchod a raná historie

První záznamy o Romech v českých zemích pocházejí z 15. století. Přišli v rámci migrace, která začala v Indii a vedla přes Balkán do střední a západní Evropy. Rané dokumenty ukazují Romy putující jako řemeslníky, hudebníky, obchodníky s koňmi a kováře, někdy s ochrannými listy od panovníků, jindy s příkazy k vypovězení.

Habsburský stát sledoval asimilaci. Marie Terezie a Josef II. vydali nařízení, jimiž chtěli Romy usadit, omezit jejich jazyk a oděv, umísťovat jejich děti do jiných rodin a nazývat je „novoobčany“ místo cikánů. Cílem bylo začlenění, prostředky ale byly donucovací a politika v praxi selhala. K pozadí monarchie viz habsburská doba v českých zemích.

Mezi válkami

V první republice, o níž pojednává text meziválečné Československo: první republika, měli Romové formálně stejná práva jako ostatní občané. Zákon z roku 1927 o potulných osobách však cestujícím Romům ukládal nosit zvláštní průkazy totožnosti a podrobil je policejním kontrolám včetně daktyloskopie. Vzniklé evidence později využily úřady protektorátu. Opatření přijaté v demokratickém státě tak za okupace posloužilo jiným účelům.

Válečná léta

Za okupace nařídila protektorátní vláda internaci Romů ve dvou táborech, v Letech u Písku v Čechách a v Hodoníně u Kunštátu na Moravě, které se otevřely v roce 1942. V roce 1943 byly tábory zrušeny a většina vězňů byla deportována do romského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau. Mnozí zemřeli v českých táborech na nemoci a hlad a většina deportovaných byla zavražděna. Romové z Čech a Moravy byli téměř úplně zničeni. Romský holocaust se v romštině nazývá Porajmos nebo Samudaripen a každoročně se připomíná 2. srpna.

Lety se po roce 1989 staly předmětem sporů, protože na místě bývalého tábora byla v komunistické éře postavena velkochovna vepřů. Romské organizace, historici a mezinárodní instituce usilovaly o její odstranění a stát nakonec farmu odkoupil a místo uvolnil pro pietní areál. Případ se stal východiskem debat o tom, jak si český stát připomíná romský holocaust.

Po roce 1945: nová komunita

Genocida výrazně snížila počet Romů v Čechách a na Moravě a přeživších se vrátilo málo. Romové ze Slovenska, kde komunita utrpěla menší ztráty, se po válce ve velkém počtu stěhovali do českých zemí, často do pohraničí vylidněného po odsunu Němců (viz čeští Němci a Sudety), kde se našlo bydlení i práce. Značná část dnešní české romské komunity proto pochází z lidí, kteří přišli po roce 1945, a ne z předválečných rodin.

Komunistický stát pohlížel na Romy jako na sociální problém, který se má vyřešit asimilací. Zákon z roku 1958 zakázal kočování a nařídil usazení. Romové byli směrováni do nekvalifikovaných průmyslových prací a ubytováni v domech v průmyslových čtvrtích, což později vedlo ke koncentraci znevýhodnění. Romská kultura a jazyk nedostaly žádnou podporu. Sterilizace romských žen, které pokračovaly i po nástupu komunistického režimu, prošetřoval ombudsman a v roce 2009 za ně vláda vyjádřila lítost.

Od roku 1989

Po revoluci byli Romové uznáni za národnostní menšinu, což potvrdil zákon o právech příslušníků národnostních menšin z roku 2001. Zákon o státním občanství přijatý po rozdělení Československa v roce 1993 způsobil potíže některým Romům narozeným na Slovensku, vyvolal kritiku mezinárodních organizací a později byl novelizován. S úpadkem těžkého průmyslu vzrostla mezi Romy nezaměstnanost a segregované bydlení a školství se staly závažným tématem.

V roce 2007 rozhodl Evropský soud pro lidská práva ve věci D.H. a další proti České republice, že romské děti byly neúměrně často zařazovány do zvláštních škol pro žáky s lehkým mentálním postižením, což představovalo diskriminaci. Rozsudek vytvořil precedens v evropském právu a vedl ke vzdělávacím reformám, které se dosud vyhodnocují. Politika se od té doby změnila, ale začleňování ve vzdělávání zůstává jádrem debaty.

Vláda dnes zveřejňuje strategii romské rovnosti, inkluze a participace na období 2021 až 2030 a politiku jí radí Rada vlády pro záležitosti romské menšiny (stav k roku 2026; ověřte v oficiálním zdroji). Organizace občanské společnosti se věnují vzdělávání, bydlení a právní pomoci. Romská kultura je živá v hudbě, literatuře i žurnalistice a Muzeum romské kultury v Brně, založené v roce 1991, spravuje sbírky a pořádá výstavy o romské historii.

Právní rámec dnes

Diskriminaci z důvodu etnického původu zakazuje antidiskriminační zákon z roku 2009 (č. 198/2009 Sb.), který se vztahuje na zaměstnání, bydlení, vzdělávání, zdravotní péči a přístup ke službám. Veřejný ochránce práv, tedy český ombudsman, je národním orgánem pro rovné zacházení a může prošetřovat stížnosti a vydávat doporučení. Možné je i soudní řízení a organizace poskytující právní pomoc lidem s jeho podáním pomáhají. Jak dobře zákon funguje v praxi, zejména v bydlení a školství, je ústřední otázkou české debaty o lidských právech. Nejlepším způsobem, jak ji sledovat, jsou zprávy ombudsmana, Rady Evropy a orgánů EU.

Jak číst zprávy pozorně

Pomohou tři upozornění. Čísla: sčítání lidu počítá jen ty, kdo se hlásí k romské národnosti, což je mnohem menší skupina než ta, kterou za romskou považuje okolí, a odhady se liší. Pojmy: Romové je standardní slovo v české veřejné řeči i v angličtině, zatímco starší české slovo cikán mnozí vnímají jako urážlivé. Zobecňování: mezi Romy jsou v každém regionu odborníci, umělci, podnikatelé i studenti, stejně jako lidé, kteří čelí vážnému znevýhodnění.

Čtěte zdroje vytvořené samotnými Romy a muzeem vedle vládních a mediálních materiálů. Pokud se setkáte s diskriminací v bydlení nebo zaměstnání, obraťte se na ombudsmana; poradit mohou i organizace poskytující právní pomoc.

Časté otázky

Kdy přišli Romové do českých zemí?

První písemné záznamy pocházejí z 15. století.

Co se stalo v Letech?

Lety u Písku byly jedním ze dvou protektorátních internačních táborů pro Romy, otevřených v roce 1942. Mnoho vězňů tam zemřelo nebo bylo deportováno do Osvětimi-Birkenau.

Proč je důležitý rozsudek ve věci D.H.?

V roce 2007 Evropský soud pro lidská práva shledal, že romské děti byly neúměrně často zařazovány do zvláštních škol, což představovalo diskriminaci.

Je správné označení Romové?

Ano. Romové je standardní pojem, zatímco starší české slovo cikán mnozí vnímají jako urážlivé.