Jak Česko vstoupilo do NATO v roce 1999 a do EU v roce 2004

Většinu devadesátých let se hlavní strany shodovaly v tom, kam Československo, a poté Česko, patří: na Západ. EU měla ukotvit hospodářství a právní stát, NATO zajistit bezpečnost. Nejisté bylo, jak rychle se dveře otevřou a čeho se Češi budou muset výměnou vzdát.

Obě členství vznikla různými procesy a nesou různé závazky. NATO je vojenská aliance, v níž se útok na jednoho považuje za útok na všechny. EU je právní a hospodářská unie, jejíž členové sdílejí pravidla, trhy a instituce; podrobně o tom pojednává text Česko v Evropské unii: co členství znamená. Tento text popisuje, jak obojí začalo.

Proč na Západ?

Po revoluci viděli noví lídři západní spojenectví jako ochranu před jakýmkoli návratem nadvlády sovětského typu. Mnichov v roce 1938 (viz Mnichovská dohoda a okupace) a invaze v roce 1968 znamenaly, že bezpečnost nebyla abstrakce. Varšavská smlouva byla rozpuštěna v roce 1991 a sovětská vojska odešla téhož roku, což otevřelo bezpečnostní mezeru, kterou mnozí ve střední Evropě chtěli zaplnit.

Argumenty pro EU byly hospodářské a pro mnohé také věcí identity. Členství nabízelo velký trh, investice a rámec práva a institucí a Václav Havel mimo jiné mluvil o návratu do Evropy. Obchod se už přikláněl k Německu a západní Evropě a ekonomika byla reformována (viz Česká privatizace v devadesátých letech vysvětlena).

NATO: první dveře

Rozšíření NATO bylo sporné mezi stávajícími členy i s Ruskem, ale v roce 1997 aliance pozvala Českou republiku, Maďarsko a Polsko k zahájení přístupových rozhovorů. Parlament České republiky přistoupení ratifikoval a země byla formálně přijata 12. března 1999 při obřadu ve Spojených státech. Referendum se nekonalo a kritici poznamenávali, že podpora veřejnosti zdaleka nebyla ohromující. Členství přišlo těsně před tím, než aliance v březnu 1999 zahájila letecké tažení v Kosovu, které prověřilo politický konsenzus nových členů. Vláda alianci podpořila; části veřejného mínění byly neklidné.

Od té doby se Česko účastní misí NATO, mimo jiné na Balkáně a v Afghánistánu, a přispívá k přítomnosti aliance na východním křídle. Závazky k výdajům na obranu se dohadují pravidelně; aktuální čísla zveřejňují NATO a Ministerstvo obrany.

EU: delší cesta

Cesta do EU byla dlouhá a technická. Československo podepsalo Evropskou (asociační) dohodu v roce 1991 a Česká republika po rozdělení vlastní. V platnost vstoupila v roce 1995. O členství země zažádala v lednu 1996 a přístupová jednání byla zahájena v roce 1998. Jednání se dělila na jedenatřicet kapitol, od zemědělství a volného pohybu pracovníků po hospodářskou soutěž a životní prostředí. Česká strana musela před vstupem převzít celý soubor práva EU, acquis.

Jednání skončila na summitu v Kodani v prosinci 2002. Přístupová smlouva byla podepsána v Athénách 16. dubna 2003. Pak šla otázka k voličům. V referendu 13. a 14. června 2003 řeklo ano asi 77 procent hlasujících při účasti asi 55 procent. Bylo to první celostátní referendum v České republice a parlament musel přijmout zvláštní ústavní zákon, aby je umožnil. Česko vstoupilo 1. května 2004 spolu s Kyprem, Estonskem, Maďarskem, Lotyšskem, Litvou, Maltou, Polskem, Slovenskem a Slovinskem.

Podmínky vstupu

Kandidáty posuzovala kodaňská kritéria, stanovená v roce 1993. Vyžadují stabilní instituce zaručující demokracii a právní stát, fungující tržní hospodářství schopné obstát v konkurenci uvnitř Unie a schopnost převzít závazky členství. V praxi to znamenalo roky legislativy ke sladění vnitrostátních pravidel s právem EU a pravidelné zprávy Komise, které pojmenovaly mezery. Byla to dlouhá zkouška a referendum 2003 bylo poslední písemkou.

Co se změnilo po roce 2004

Praktické dopady přišly rychle. Občané EU získali právo žít a pracovat v Česku a čeští občané stejná práva v celé Unii. Hraniční kontroly se sousedními zeměmi EU byly zrušeny, když Česko 21. prosince 2007 vstoupilo do Schengenu, pro pozemní a námořní hranice, a letiště následovala v březnu 2008. Do regionů a projektů začaly proudit strukturální fondy, jak vysvětluje text České fondy EU a politika soudržnosti. České zboží a služby získaly širší trh. Česko předsedalo Radě EU v první polovině roku 2009 a znovu ve druhé polovině roku 2022.

Ne všechno se změnilo. Česko nepřijalo euro a národní měnou zůstává koruna. Přístupová smlouva zavazuje nové členy k přijetí eura v zásadě, jakmile splní podmínky, ale žádné datum nebylo stanoveno (stav k roku 2026) a rozhodnutí je politické. Více viz Co je česká koruna a proč si ji Česko ponechalo.

Spory a pochybnosti

Podpora NATO a EU nikdy nebyla jednotná. Na počátku dvou tisíciletí euroskeptické hlasy, mezi nimi tehdejšího prezidenta, tvrdily, že EU podkopá národní suverenitu. Jiní kritizovali způsob, jakým se utrácejí fondy EU, nebo bruselskou byrokracii. V poslední době se debata posunula k bezpečnosti, energetice a reakci na ruskou invazi na Ukrajinu v roce 2022. Průzkumy veřejného mínění k těmto tématům se často mění, proto si vyhledejte aktuální od renomované instituce.

Co to znamená pro vás

Právo EU se dotýká obyvatel v několika oblastech: právo občanů EU žít a pracovat, ochrana spotřebitele, ochrana osobních údajů, mobilní roaming a u občanů mimo EU části imigračního rámce. NATO je v každodenním životě méně viditelné, ačkoli se v zemi občas konají spojenecká cvičení.

Právní základ hledejte nejprve na Ministerstvu zahraničních věcí a na oficiálních stránkách NATO a EU.

Časté otázky

Kdy Česko vstoupilo do NATO?

Dne 12. března 1999 spolu s Maďarskem a Polskem. Referendum se nekonalo; přistoupení ratifikoval parlament.

Kdy vstoupilo do EU?

Dne 1. května 2004 spolu s devíti dalšími zeměmi, po referendu v červnu 2003.

Je Česko v eurozóně?

Ne. Měnou zůstává koruna a žádné datum přijetí eura nebylo stanoveno.

Kdy Česko vstoupilo do Schengenu?

Dne 21. prosince 2007 pro pozemní a námořní hranice, letiště následovala v březnu 2008.