NATO a Česko: co slibuje článek 5 a co dělá česká armáda

Dne 12. března 1999 v Independence ve státě Missouri předali ministři zahraničí Česka, Maďarska a Polska americké ministryni zahraničí ratifikační listiny o přistoupení svých zemí. Místem byla Trumanova knihovna, pojmenovaná po prezidentovi, který v roce 1949 podepsal Severoatlantickou smlouvu. O deset let dříve patřily všechny tři státy k Varšavské smlouvě. Nyní byly členy aliance, proti níž byl tento pakt vytvořen.

Pro Česko znamenalo členství v NATO konec dlouhého hledání bezpečí. Zemi rozbili v roce 1938 v Mnichově spojenci, kteří ji nebránili, a pak čtyři desetiletí patřila do sovětského bloku. Vstup do NATO byl způsobem, jak už nezůstat sama. Tento výklad popisuje, k čemu aliance své členy zavazuje, jak se Česko stalo členem a jak dnes jeho role funguje; širší příběh přistoupení najdete v textu Vstup Česka do NATO a EU.

Co říká smlouva

Severoatlantická smlouva byla podepsána 4. dubna 1949 a je to krátký text. K pochopení závazků jsou nejdůležitější tři články.

Článek 3 stanoví, že strany budou udržovat a rozvíjet svou individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku. Na něm stojí očekávání, že každý člen investuje do vlastní obrany.

Článek 4 počítá s konzultacemi, kdykoli je podle názoru kterékoli strany ohrožena územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost některé ze stran.

Nejznámější je článek 5. Strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo v Severní Americe bude považován za útok proti všem a že každá z nich napadené straně pomůže tím, že neprodleně, samostatně i ve shodě s ostatními stranami podnikne kroky, které uzná za nezbytné, včetně použití ozbrojené síly, aby obnovila a udržela bezpečnost severoatlantické oblasti.

Na formulaci záleží. Článek 5 nevyžaduje automatický vojenský zásah každého spojence; o tom, jaké kroky jsou nezbytné, rozhoduje každý stát sám. Závazek je politický i právní a jeho věrohodnost stojí na ochotě spojenců jednat.

Jak Česko vstoupilo

Cesta začala kolem let 1990 a 1991, kdy byla rozpuštěna Varšavská smlouva a českoslovenští politici, zejména prezident Václav Havel, začali otevřeně říkat, že jejich země chce do NATO. Po rozdělení Československa se Česká republika v roce 1994 připojila k programu Partnerství pro mír. Na madridském summitu v červenci 1997 aliance pozvala Českou republiku, Maďarsko a Polsko k zahájení přístupových rozhovorů. Český parlament členství schválil a země do aliance vstoupila 12. března 1999.

Referendum se nekonalo. Rozhodly Poslanecká sněmovna a Senát, ačkoli veřejné mínění bylo rozdělené a méně nadšené než v Polsku. Členství bylo staré jen několik dní, když aliance v březnu 1999 zahájila letecké operace nad Kosovem a Srbskem. Byla to raná zkouška pro vládu, protože operace byla v části české veřejnosti sporná.

V listopadu 2002 hostila Praha summit NATO, který pozval dalších sedm zemí: Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. Členy se staly v roce 2004. Pro město, které bylo třináct let předtím za železnou oponou, to byl okamžik hrdosti. NATO se od té doby rozšířilo o Finsko v roce 2023 a Švédsko v roce 2024 na 32 členů (stav k roku 2026; ověřte u NATO, nato.int).

Čím Česko přispívá

České síly se účastní misí NATO od konce 90. let: v Kosovu a Bosně, v Afghánistánu v Mezinárodních bezpečnostních podpůrných silách a v navazujících misích a také ve výcvikové roli v Iráku. V poslední době Česká republika přispívá k posílené předsunuté přítomnosti NATO na východě, včetně sil v Lotyšsku a v mnohonárodní bojové skupině na Slovensku zřízené v roce 2022 (aktuální nasazení ověřte na ministerstvu obrany). České stíhačky Gripen se zapojily do hlídkování NATO nad Pobaltím, kde hlídají vzdušný prostor spojenců, kteří vlastní stíhačky nemají.

Česká armáda je ve srovnání s největšími spojenci malá a její role je specializovaná. Je známá odbornými schopnostmi v obraně proti chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným hrozbám a ve Vyškově na Moravě sídlí centrum excelence NATO v tomto oboru (ověřte u NATO). V roce 2023 vláda schválila nákup stíhaček F-35, které mají nahradit nynější pronajaté letouny, a program postupuje jednotlivými fázemi pořizování (stav ověřte na ministerstvu obrany).

Ústavní pravidla jsou jasná. Podle Ústavy a ústavního zákona o bezpečnosti České republiky je k vyslání vojáků do zahraničí i k umístění cizích vojsk na českém území nebo k jejich průchodu územím potřeba souhlas parlamentu ve formě, kterou stanoví zákon. Poslaneckou sněmovnu a Senát popisuje náš výklad o českém parlamentu. Prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil; viz český prezident.

Výdaje

Otázka, kolik utrácet na obranu, je pro spojence už více než deset let hlavním praktickým tématem. Na summitu ve Walesu v roce 2014 se spojenci dohodli, že do deseti let budou postupovat k výdajům na obranu ve výši 2 % hrubého domácího produktu. Česko bylo po většinu tohoto období pod touto úrovní a v polovině 20. let se k ní přiblížilo. Na summitu v Haagu v červnu 2025 spojenci schválili nový závazek: do roku 2035 vydávat 5 % HDP na obranné a s bezpečností související potřeby, z toho 3,5 % na hlavní obranu a 1,5 % na širší související výdaje, například infrastrukturu a kyberbezpečnost (stav k roku 2026; ověřte u NATO a ministerstva obrany). Jak ho česká vláda splní, je věcí rozpočtu a politiky a strany se v tom liší. Širší přehled českých členství najdete v textu OBSE, OSN a další organizace, jejichž je Česko členem.

Co členství znamená pro obyvatele

Pro obyvatele je členství v NATO převážně neviditelné. V Česku nejsou žádné stálé základny NATO, i když se spojenecká letadla a vojáci účastní cvičení a výcvikových návštěv. Základní vojenská služba je od roku 2005 pozastavena a armáda je profesionální. Obranná politika se řídí ústavou a bezpečnostním zákonem a projednává se v parlamentu.

EU má vlastní obrannou spolupráci, která NATO doplňuje; tuto stránku popisuje text Česko v Evropské unii.

Časté otázky

Kdy Česko vstoupilo do NATO?

Dne 12. března 1999, spolu s Maďarskem a Polskem.

Hlasovali Češi o členství v NATO?

Ne. Přistoupení schválil parlament a referendum se nekonalo.

Co vyžaduje článek 5?

Aby byl útok na jednoho spojence považován za útok na všechny a aby každý spojenec přijal kroky, které pokládá za nezbytné. Automatický vojenský zásah nevyžaduje.

Kdo rozhoduje o vyslání českých vojáků do zahraničí?

Musí s tím souhlasit parlament, a to podle pravidel stanovených v ústavě a bezpečnostním zákoně.