Nařízení a směrnice EU: proč GDPR platí všude najednou

Dva předpisy EU se dotýkají lidí v Česku každý den a mají velmi odlišnou právní podobu. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), které určuje, jak má český e-shop nakládat s vašimi osobními údaji, platí v Česku úplně stejně jako v Portugalsku, protože jde o nařízení. Směrnice o právech spotřebitelů, která vám dává 14 dní na vrácení online objednávky, přímo neplatí: Česko muselo napsat vlastní pravidla, aby dosáhlo stejného výsledku, a ta najdete v občanském zákoníku a ve spotřebitelské legislativě. Právníci se tento rozdíl učí hned v prvním týdnu a vysvětluje, proč unijní právo vypadá tak, jak vypadá.

Právní akty ve Smlouvě

Článek 288 Smlouvy o fungování Evropské unie uvádí pět druhů aktů, které mohou orgány přijímat. Tři jsou závazné a dva nikoli.

Nařízení má obecnou působnost. Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Směrnice zavazuje každý členský stát, kterému je určena, co do výsledku, jehož má být dosaženo, ale volbu formy a prostředků ponechává vnitrostátním orgánům.

Rozhodnutí je závazné v celém rozsahu. Pokud označuje ty, jimž je určeno, je závazné pouze pro ně.

Doporučení a stanoviska nejsou závazná.

Tři závazné druhy mají každý jiný úkol. Nařízení se hodí tam, kde jsou potřeba jednotná pravidla: hospodářská soutěž, clo, ochrana osobních údajů, práva cestujících v letecké dopravě. Směrnice se hodí tam, kde se právní řády liší a společný výsledek je třeba zasadit do vnitrostátního práva: ochrana spotřebitele, právo obchodních společností, pracovněprávní pravidla. Rozhodnutí řeší jednotlivé věci, například schválení režimu státní podpory nebo oslovení jedné firmy.

Co znamená „přímo použitelné“

Nařízení není třeba přepisovat do českého práva a čeští zákonodárci by to obecně dělat neměli, protože by tím mohli zastřít jeho unijní původ a roli Soudního dvora při jeho výkladu. V platnost vstupuje dnem, který stanoví, jinak dvacátým dnem po zveřejnění v Úředním věstníku EU. Od té chvíle je musí český soud nebo úřad používat a má přednost před kolidujícím českým právem. Této přednosti se věnuje text Přednost práva EU a vnitrostátní soudy.

Vnitrostátní právo přesto svou roli má. Řada nařízení ponechává některé otázky členským státům nebo po nich chce, aby určily orgány, stanovily sankce či zaplnily mezery. Nejznámějším případem je GDPR. V Česku se používá přímo, ale země přijala i vnitrostátní zákon o zpracování osobních údajů, který jako dozorový orgán určuje Úřad pro ochranu osobních údajů a upravuje to, co nařízení nechává otevřené. Výsledkem je hybrid a právník čte oba texty.

Co obnáší transpozice

Směrnice stanoví lhůtu pro provedení, obvykle v posledním článku. Lhůta se liší a často činí zhruba dva roky. Do jejího uplynutí musí každý stát přijmout opatření, která požadovaného výsledku dosáhnou. V Česku to obvykle znamená novelizovat zákon nebo přijmout nový v běžném legislativním procesu, i když technickou směrnici lze provést nařízením vlády.

Legislativní cestu popisuje náš text o českém parlamentu a instituce text Jak funguje EU.

Když stát předpisy neplní

Pokud stát zmešká lhůtu nebo směrnici provede nesprávně, může Komise zahájit řízení o porušení povinnosti podle článku 258 Smlouvy. Pošle formální upozornění, poté odůvodněné stanovisko a může věc předložit Soudnímu dvoru. Jde-li o nesplnění povinnosti oznámit opatření k provedení směrnice, může Komise už v první fázi navrhnout Soudnímu dvoru uložení finančních sankcí podle čl. 260 odst. 3. Pokud Soudní dvůr rozhodne proti státu a ten se přesto nepodřídí, mohou následovat sankce. Komise své rozhodnutí o porušení povinnosti pravidelně zveřejňuje a ta týkající se Česka lze dohledat v její databázi řízení o porušení povinnosti.

Soudní dvůr také vytvořil doktríny, které chrání jednotlivce, pokud směrnice není řádně provedena. Po uplynutí lhůty se jednotlivec může za určitých okolností dovolávat směrnice vůči státu (vertikální přímý účinek), pokud jsou její ustanovení jasná, přesná a nepodmíněná. Vůči soukromé osobě se jí přímo dovolávat nelze (žádný horizontální přímý účinek). Vnitrostátní soudy musí vnitrostátní právo vykládat, pokud je to možné, v souladu se směrnicí. A pokud jednotlivci vznikne újma tím, že stát směrnici neprovedl, může mít nárok na náhradu podle zásady odpovědnosti státu, kterou stanovil případ Francovich z roku 1991. Jak s těmito doktrínami zacházejí vnitrostátní soudy, rozebírá text Ústavní soud a právo EU.

České názvosloví

České právní i novinové texty používají ustálená slova: nařízení je nařízení, směrnice směrnice a rozhodnutí rozhodnutí. Český zákon, který provádí směrnici, to obvykle uvádí v ustanovení a akty často vyjmenuje v příloze. Když ministerstvo označí návrh zákona za „transpozici“, provádí směrnici. Když říká, že návrh „přizpůsobuje“ české právo nařízení, doplňuje vnitrostátní pravidla, která nařízení ponechává členskému státu. Článek 288 česky.

Další vrstvu tvoří akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty. Legislativní akt může zmocnit Komisi, aby přijala podrobná pravidla, obvykle formou nařízení nebo rozhodnutí zveřejněných v Úředním věstníku. Velká část technických podrobností, s nimiž se firmy potýkají, od označování výrobků po celní kódy, je v těchto aktech, nikoli v hlavním legislativním textu.

Proč EU používá obojí

Volba je stejně tak politická jako právní. Nařízení přináší jednotnost a rychlost a odstraňuje riziko odlišných vnitrostátních verzí. Směrnice nechává prostor pro odlišné právní řády a tradice. V posledních letech sahají instituce po nařízeních častěji v digitálních trzích, u dat a ve finančních službách, částečně proto, že mozaika vnitrostátních pravidel byla vnímána jako překážka jednotného trhu.

V praxi platí: pokud pravidlo pochází z nařízení, právem je unijní text a čtení začíná u něj. Pokud pochází ze směrnice, právem je český zákon a směrnice slouží jako vodítko k jeho výkladu. Poznámka pod čarou nebo preambule českého zákona obvykle uvádí, kterou směrnici provádí.

Časté otázky

Je GDPR směrnice, nebo nařízení?

Nařízení, konkrétně nařízení (EU) 2016/679. Platí přímo ve všech členských státech.

Musí se nařízení převést do českého práva?

Ne. Platí přímo, i když vnitrostátní právo může doplnit pravidla tam, kde to nařízení dovoluje nebo vyžaduje.

Co se stane, když Česko se směrnicí zpozdí?

Komise může zahájit řízení o porušení povinnosti a jednotlivci se mohou vůči státu dovolávat jasných ustanovení.

Mohu se dovolávat směrnice vůči soukromé firmě?

Přímo ne. Vnitrostátní soudy však musí vnitrostátní právo vykládat v souladu se směrnicí, pokud je to možné.